Slovak Open 2008

Všechno to začalo v jeden dlouhý nudný, ale tradiční páteční večer. Řeč se stočila na památný turnaj v Boleslavi. Jak jsme tak vzpomínali, shodli jsme se na tom, že by jsme mohli zase někam vyrazit. Někam za hranice regionu, někam mimo dosah mocného Géčka. Návrh od Standy – Slovak se zdál reálný, jak pro kasu klubovou i osobní, tak i po sportovní stránce, kterou zajišťovali týmy zvučných jmen mezi kterými samozřejmě naše nemohlo chybět. Inu přihlásili jsme se i přesto, že na začátku jsme byly jen 3. Jak se turnaj blížil, lidi do týmu přibývali, ale odezva od pořadatele žádná (mimo neustálých spamů ohledně placení). Nakonec jsme se týden před turnajem dozvěděli rozlosování a našemu výletu už nic nebránilo.

Odjezd z Tejna 2. Července v 19:30 vláčkem – romantické pojmenování pro tu obrovskou bestii. Na stanoviště nás dorazilo jedenáct a Felix nás posílil v Plzni a Koki v Praze. A tým byl kompletní. Cesta se vlekla. No, i když jak komu. Detaily rozebírat nebudeme. Kdo jel, ten ví a kdo ne má smůlu, páč měl jet. Ráno po šestý jsme dorazily do Bratislavy. Už samotný příjezd na hlavní nádraží nás ohromil. Ta obrovská hala bez jediný lavičky a s tisíci lidí stojících a hypnotizujících informační tabuli s příjezdy. Avšak dlouhá cesta a nadšení z příjezdu nás učinilo k těmto detailům apatickými. Zkusili jsme si MHD a spěchali se ubytovat do místní základky. Někteří stále hladový hráči stačili navštívit McDonalds, takže vše bylo v pořádku. Byl čas relaxovat před večerním zápasem.

První zápas jsme sehráli s týmem Ares Budapešť. Jak již název napovídá, s maďarským týmem. První poločas byl vyrovnaný 0:0. Nicméně se nesluší psát, že jsme hráli vyrovnaně, jelikož ani jeden tým nehrál. Asi nic moc podívaná. Ve druhém poločase náš tým pokračoval ve své (ne)hře a soupeř se začal rozehrávat. Zcela nás přejeli 5:0. Co nás mohlo těšit, byli rozhodčí z Finska, kteří pískali o tři třídy výše než jsme zvyklí. Však taky někteří naši hráči mohli na nich oči nechat…

V pátek nás čekali tři zápasy, proto čtvrteční večer byl nezáživný a odvíjel se spíš v duchu relaxování.

První páteční zápas nás čekal s týmem FbC Vipers Ostrava. Zřejmě nejlépe hrající soupeř ve skupině. První polovina byla opět vyrovnaná a skoré tomu také odpovídalo - 2:2. V druhé polovině jsme obdrželi hloupý gól a pak další a další a další… No, nakonec jsme prohráli 5:2. Ale naše hra tomuto skóre naprosto neodpovídá.
Góly dával David a Opa. Asistence Heri a Kiri.

Druhý páteční zápas absolutně odhlalil naší slabost. Maximum šancí – minimum gólů (anebo žádný gól). Zápas jsme hráli proti Intim týmu. Ze hry jsme měli více, ale soupeř hrozil rychlými brejky. Shrnu to: zajímavej název týmu, zajímavej zápas, zajímavý publikum, žádnej gól – 0:0.

Třetí páteční zápas jsme svedli s Atomem z Prahy. Docela pěknej zápas. Pěkně jsme si zaběhali, vytvářeli si šance a nedávali góly. Soupeř se taky občas proběh, občas si vytvořil šanci a většinou dal gól. Za stavu 3:1 jsme Radky stáhli na střídačku (stejně ho to už v bráně nebavilo) a zkusili si hru bez gólmana. Zkusili a dostali jsme dalšího. Takže konečný stav 4:1 pro soupeře.
Gól dával Stody a asistoval Kiri.

Páteční večer jsme se rozhodli si užít. Někteří více, někteří méně. Nakonec bude na co vzpomínat.

Poslední zápas ve skupině a i na turnaji nás svedl proti Slovenskému soupeři ze Žatvy. První půle byla z naší strany výborná. Rychle jsme se dostali do vedení 2:0. Ale vcelku solidní náskok jsme ve druhé půli ztratili a prohráli 3:2.
Góly Karel a Opa, asistence Heri a Stody.

Protože jsme skončily poslední v tabulce s jedním bodem, rozhodli jsme se jet domů v sobotu večer. Náš poslední kontakt s Bratislavou zprostředkoval nový jamajský kamarád Ondry, kterého těsně před našim odjezdem odvedla policie. Ráno v půl osmé jsme byli, po hrůzné cestě železným monstrem z Plzně, ve Stankově odkud jsme se rozprášili domů. Rozhodně jsme získali cenné zkušenosti a musíme navštěvovat takovýchto turnajů více. Pořadatel rozhodně zaslouží pochvalu i když má jeden velký černý puntík. Na turnaji se nezastavoval čas při gólech. A na závěr by jsme vyhlásili našeho nejlepšího hráče: tadá Ondra Císler alias Cif!

Díky všem, kteří se zůčastnili!

Radek Dufek (G), Stanislav Tanczoš (C), Karel Hencl, Petr Herian, Jan Gombár, Ondra Císler, Felix Beran, David Černý, Michal Kokeš, Miloš Stodola, Martin Királ, Zdeněk Chum, Zdeněk Opálka.