Tak Slovak Open je za námi

a můžeme ho zhodnotit a možná nejen to. I když byla naše účast takovej bonbónek na dortu na závěr či zakončení sezóny, přeci jenom důvodem k účasti na tomto turnaji bylo zakusit si zahrát s týmy se kterými se normálně nesetkáme a zjištění konkurenceschopnosti týmu neboli hození udičky na lov bohatých zkušeností, a to jak v námi sehraných zápasech, tak i při pozorování zápasů o hodně vyspělejších mančaftů. Výlet to byl určitě fajn a zajímavé zážitky všeho druhu si určitě odnesl každý z nás ( viz. Karel a jeho pivo za 21,-Sk ). Zde bych rád nastínil pár osobních názorů, tak jak jsem to viděl ze svého pohledu. V žádném případě toto nikomu nevnucuji, určitě jsem nepopsal všechno, protože bych se asi upsal. Záměrně jsem uváděl jen minimum jmen, protože za prvé si všechno nepamatuji a za druhé si myslím, že níže napsané chyby dělali naprosto všichni bez rozdílu ( vč. autora článku ? ) Myslím si, že všechno níže napsané je to hlavní, co zásadně ovlivnilo naše zápasy.

1) ARES Budapešt (HUN)
1. půlka zápasu byla v naší režii a soupeř se nás doslova bál, což bylo vidět tím, že byl věčně na své půlce hřiště. Sázel jen na rychlé breaky vesměs pouze se 2 útočníky. Ostatní se dosti často nepouštěli na naší půlku, soupeř evidentně neměl chuť jakkoliv riskovat. Ovšem jeho obrana byla důrazná a docela dobře rozestavená, ale zas nic převratného to nebylo. Ve 2. půlce se Pešťácí trochu více osmělili a lehce zofenzívnili svojí činnost a stačilo jim pouze předsunout obranu na obvyklá standardní místa. Na tuto jednoduchou změnu strategie se nám nepodařilo zareagovat a to byl ještě tuším ve 2. půlce v 5. min. stav 0:0 !!!
Důvody neúspěchu:
Hlavní důvod je, že jsme si za celých 20min. hry za stavu 0:0 nedokázali připravit dostatečné množství brankových příležitostí nebo z těch mála šancí úspěšně skórovat. Za další se na výsledku a obratu v utkání podepsaly 2 rychlé góly, které sice vznikly chybou hráče v poli, ale GooFy je dosti lacině nechal padnout za svá záda. Naše útočná fáze většinou končila za půlkou nebo v rozích u Aresu, a to buď špatnou přihrávkou nebo zbytečnou ztrátou míče.
Závěrem:
Impotence útočníků si vyhovět s centrem a navzájem si tak připravit šance + neefektivní pohyb hráčů bez míčku + přihrávky a zpracování přihrávek + kalich hořkosti u golmana. Každopádně to byl hodně hratelný soupeř a je to asi největší škoda ztráty bodů. Zápas to chtělo rozhodnout v 1. půlce a nebylo co řešit.

2) Vipers Ostrava ( CZ )
Proti favoritu naší skupiny se sehrálo naprosto nejlepší utkání celého turnaje. V 1. půlce není téměř co vytknout. Dynamika, myšlení s momentem překvapení a hlavně chuť týmu „uspět“ + aktivní útok s ohrožením branky + centr čistil střed + poctivá obrana. Což mělo za následek vyrovnaný krok se zkušenějším soupeřem a také potřebné góly. Kdyby tak Go-Go dokázalo podávat takovéto výkony stabilně. Sice 2. půlka byla o něco horší, hlavně na individuální chyby. Přesto na naše poměry kvalitní výkon.
Důvody neúspěchu:
Dojeli jsme na standardní chyby v defenzívě + ve 2. půlce v obrané fázi na přebírání, zajišťování a i křížení hráčů + taktéž 1 laciná chybka od golmana.
Závěrem:
Samozřejmě o 2 třídy výše hrající soupeř dokázal naše nepozornosti trestat. Myslím, že Vipers nepodcenili náš tým ( což bylo vidět v ostatním zápase čtvrtfinále, kde hráli obdobný styl hry ). A tak může jen zahřát, že to soupeř nedostal nikterak zadarmo. Škoda, že se mač nepovedl Sumovi, sic byl v utkání naprosto neviditelný, což se stane každýmu.

3) Intím Tím ( CZ )
Soupeř nám naprosto vyhovoval svoji hrou, asi ze všech týmů nejvíce. Utkání mělo spád a bylo docela rychlé. Kombinace z naší strany byly o poznání lepší než v předchozích zápasech. Škoda, že nepadnul gól třeba na začátku 2. půle, sic by náš protivník znejistěl a nám se podařilo na čepelích udržet více pohody a nemuseli jsme se strachovat o plichtu. Golman podal svůj nejlepší výkon na turnaji.
Důvody neúspěchu:
Šancí bylo dost a dost ( tuším břevno a tyčka ), jenže z toho branka nepadla. Zbytečně jsme chtěli došoupat míček až na 2m před jejich brankáře a z této pozice teprve zakončovat + absence křižných přihrávek + nedostatek uvolnění lobem na nabíhající hrot.
Závěrem:
Druhý adept na snadnou výhru. Mít vymyšlené a zažité herní návyky, myslím že dostal soupeř trošku na šišku. ( pokud teda trefíme tu branku ). Jenže se tak nestalo.

4) RKČF ATOM Praha (CZ)
Dle mého názoru soupeř, se kterým se hrálo nejhůře, a to pro jeho divný styl hry. Atom hrál velice línou hru, ale na naší půlce dokázal ve vhodných okamžicích dost zrychlit. Hráli na 1 notně vysunutého útočníka, který nadělal obraně dost problémů. Ten také dokázal podržet míč a posečkat na rychle si nabíhající kolegy a přesně rozdávat a byl mazec.
Důvody neúspěchu:
To co náš tým dokázal předvádět ve 2 předchozích zápasech, jako kdyby mávnutím proutku zapomněl. Nevytvoření si v útoku jakýkoliv vážnějších šancí + opět zbytečné ztráty míčů + absence dvojení ( což u tohoto zápasu byla nutnost ) a pokrytí hráčů v defenzívě + ustavičné váhání s načasováním přihrávky + snad i málo sil.
Závěrem:
Na atomovou zvláštní taktiku se recept nenašel a proto nás rozmáznul jak malinu.

5) Žatva 90 Dolní Kubín ( SVK )
Další již 3. soupeř, nad kterým se dalo s přehledem vyhrát !!! Kombajnisté vynikali rychlou hrou, avšak technikou a kombinačním myšlením nikterak neoslňovali. Půlka zápasu nám vyšla velice dobře. Hráli jsme co jsme chtěli. ( stav 2:0 po 1. půlce). Soupeř hrál dál to samé ( až do jeho kontaktního gólu ), jenže naše hra byla o poznání méně aktivní a po obdržení první branky trvalo dost dlouho, než se vše vrátilo do rytmu ze začátku zápasu. Když už se zdálo, že máme vše pod kontrolou, přišla další sprcha v podobě vyrovnávačky. To už byla ovšem Žatva na koni a hrála jako o život. Podařilo se jí pokořit nás gólem ke konci utkání a na to se špatně odpovídá.
Důvody neúspěchu:
Ve druhé půlce naprosté usnutí na vavřínech + neschopnost změnit hru , když soupeř tlačí a nestará se o obranu ( neschopnost rychle přesunout hru - lob ) + ostatní klasika jako v předešlých zápasech.
Závěrem:
Ani v posledním zápase se nám nepodařilo si spravit reputaci a tým se nedokázal patřičně hecnout, udržet započaté tempo a důraz. Go-Go syndrom opět pomohl jen a jen soupeři. A tak jsme se zařadili na poslední místo mezi týmy ze Západočeského kraje , kteří tento turnaj poctily svou účastí. Myslím, že naše repre mohla být lepší, takže co do výsledků je to pro mne zklamáním. Skupina nebyla zas tak těžká, jak se zprvu zdálo, a dalo se relativně v klidu 3x vyhrát, kdyby …. , jenže na kdyby se nehraje, což týmu zřejmě nedochází.

Doslov:
Absolvování turnaje opět jasně ukázalo, kde Go-Go bota tlačí. Je povícero herních avšak kusých návyků, ale stále chybí týmu základní ucelený herní koncept či jeho další podvarianty podle typu aktuálního soupeře jeho typu hry. Tyto kusé, do současné chvíle naučené části v konečném součtu znamenají jen velmi málo a nikterak nemůžou stačit na stabilnější úspěchy, ale pouze na úspěch podmíněný náhodným průběhem zápasů. Nemusí se pořád vyhrávat, ale jde o schopnost dostávat soupeře pod tlak / podržením míčku na delší dobu a smyslem pro vytvoření naučené kombinace /, aby v zápase mohlo rozhodovat právě těch 70% herních návyků a systémů, což by měl za ideálního stavu fungující koncept týmu automaticky zvládat. Bez cíleně naučené hry týmu i jednotlivců nemůžeme nikdy dosáhnout lepších výsledků a taktéž nemůžou přicházet systémem vypracované šance, tím pádem logicky i góly. Toto je vlastně alarmující fakt, že střely na brankáře nebo její přímé ohrožení je oproti většině námi poznaných týmů podstatně menší míře. Proč asi ??? Nejsou také vyřešené jednotlivé herní situace čili způsob zvládnutí a jeho varianty, které jsou obecně se opakující v každém standardním zápase. ( ofenziva i defenziva ).
Myslím si, že v těchto věcech je základní a zásadní problém našeho herního projevu a růstu týmu. Pokud se nic nemění a nezvládne se přikročit k začátku diskuze o řešení těchto problémů ( napřed v teoretických rovinách s následným přenesením výsledků do praxe ), rozhodně to týmu nikterak nepomůže a zvětší to pravděpodobnost, že nadcházející sezóna se bude ubírat stejným stylem i s totožnými výsledky. Samozřejmě může nastat ještě větší zlepšení těch kusých návyků hry, co fungují již v této době, ale takto samočinně nikdy nemůže vzniknout ucelený herní styl týmu a také větší pravděpodobnost úspěchu u soupeřů, než tomu bylo doposud. Není to věc trenérů, ale všech hráčů a jejich postoje !!! Osobně jsem zvědav, jestli se najde více hráčů, kteří se nebudou bát nahlas říci „ chtělo by se nad tím zamyslet a měli bychom s tím začít něco dělat“ .
Každopádně si myslím, že na Slovak Open se žádná vyložená ultra-ostuda nekonala a na náš vrub by se dalo přišít na dvakrát poměrně dobře zvládnutých zápasů ( Vipers, Intím ), i když to podle celkových výsledků nevypadá. 3 zápasy se daly vyhrát, že se tak nestalo, za to si můžeme sami. Tím, že se tento krok kupředu neřeší nebo snad ani možná řešit nechce. Každopádně je velice potěšující, že Cif má konečně svého nového jamajského kamoše a také, že nás nikdo nemusel vyhazovat z vlaku ?.
Na závěr ….dle mého soudu nejlepší hráči turnaje: Opa, Cif a Kiri.